Světlo jediné duše 2. kapitola

Takže, jmenuji se Nisako. Jsem normální děvče, které žije tak jako každý jiný. Každé ráno vstanem, jdem do školy, prežijem tu vekou nudu a jdem do lesa aby jsem si pročistila myšlenky. Ale asi o pět minut se už povídám se srnkami a jeleny. Ano. Dokážem mluvit se zviřaty. A právě mezi zviřaty mám najvíc přátele. Obvykle večer usnu kdesi v lese, ale moji přátelé mě odnesou domů. Mezi spolužačkami nejsem oblíbená. Možná se jim nelíbí můj styl oblékání, a nebo si jen říkají, že jsem prostě jiná, tak se mi vyhýbají. Ale mě to nevadí. Jsem ráda sama. Mezi moje záliby patří hudba, tanec a zpěv. Nikdo o tom neví, ale tajně se učím bojovat. Už jsem si sehnala i zbraně, které se hodí k mému stylu a povaze. Jsou to skryté čepele, které byly vynalezeny velmi, velmi dávno. Ale hodně lidí o tom neví, protože jsou ostře střežené tajemstvím do kterého je jen málo lidí uvědomělích. Zamaskovala jsem je do náramků. Nikdo neví, co vlastně skrývají. Jinak, miluji černou, červenou a modrou. Nikdy nepohrdnem lesními plody. Žádný sen nemám.